Z historie AERO

Ze všech starých automobilů mám nejraději aerovky, se kterými jsem se seznámila okolo roku 1964. Začínám proto s nimi, ale slibuji, že se brzo dostanu i k dalším archivům. Zatím prosím o trochu trpělivosti.

První aerovka přišla do naší rodiny někdy v roce 1946, byla jsem ještě malá holka, ale pamatuji se, že byla hnědá s metalizovým efektem (jednou mi vysvětlil pan Zapadlík, že to byly t. zv. tuhové barvy), linky, kola a čalouněnítrochu tmavší červená. Měla čtyřsedadlovou karoserii a od roku 1938 byla uschovaná ve stodole, takže skoro nejeté auto. Když jsme po nejméně dvaceti letech kupovali aerovky po celé řadě amatérských oprav a násilných modernisací, moc jsem si přála, nalézt nějakou podobně zachovanou.

Další obrázky jsem dostala darem od pracovníka ČTK, který byl členem ACC Praha a při nějakém úklidu je zachránil před skartací.

A poslední obrázek je z negativu, který mi věnoval ing. Jan Walter. Pro vozy AERO 1000 bylo pro použití na soutěžích u Walterů vyrobeno 12 těchto

náprav, které měly ve společném odlitku s řadící kulisou rychloběh.

                                                                                        Jaroslava Brutarová

text a foto: Jaroslava Brutarová